Alicia Guerrero je vycházející hvězda paralympijského atletického světa ve třídě F64, specializující se na vrh koulí a hod diskem. Alicia vyrůstala v rezervaci Yakama ve státě Washington a její cesta začala ztrátou levé nohy ve věku dvou let, což byla událost, která z ní udělala odolnou a cílevědomou sportovkyni, jakou je dnes.

Od té doby, co v roce 2018 jako studentka prvního ročníku střední školy překonala rekordy státu Washington, Alicia pokračuje ve svých vynikajících výkonech – v roce 2023 získala bronzovou medaili na Para Pan American Games. Nyní je studentkou a atletkou na San Diego State University a je hrdou členkou týmu USA pro mistrovství světa USATF Para 2025 v Indii.

Dne 16. února 2020 se Giuseppe stal účastníkem vážné nehody na motocyklu, která měla za následek transfemorální amputaci jeho levé nohy. Již před nehodou byl vášnivým sportovcem a věnoval se dvěma disciplínám: freedivingu, kde dosáhl certifikace 2. stupně a kvalifikace asistenta instruktora, a brazilskému jiu-jitsu.

Navzdory výzvám, které mu nový stav přinesl, se Giuseppe nadále věnuje oběma svým vášním a přizpůsobil se jim s velkou vůlí a odhodláním.

Jeho houževnatost mu nejen umožnila zůstat aktivním v tom, co miluje, ale také z něj udělala příklad pro ostatní, inspiruje ty, kteří s ním tyto disciplíny sdílejí, a dodává sílu jeho rodině, která ho v této nové kapitole jeho života podporuje.

Bill Zabelny v dětství snil o tom, že se stane profesionálním hokejistou a jednou bude uveden do Hokejové síně slávy. Jeho život se však nečekaně změnil, když se ve 12 letech stal účastníkem autonehody, při které přišel o pravou nohu.

Přestože Bill čelil náročné situaci, odmítl se vzdát své vášně pro hokej. Tvrdě pracoval a zůstával odhodlaný, až nakonec se jeho sny staly skutečností. V roce 2001 začal hrát lední hokej amputovaných na mezinárodní úrovni za tým USA, se kterým se stal čtyřnásobným stříbrným medailistou.

Za své úspěchy byl Bill uveden do Hokejové síně slávy ve Spojených státech a v Kanadě. Na obou místech jsou dnes trvale vystaveny ukázky Billovy protetické nohy.

Po svém působení v týmu USA Bill napsal oceňovanou knihu s názvem “A Man’s Legacy: The Chronicles of Bill Zabelny”. Stále vede aktivní život a třikrát týdně hraje lední hokej, což svědčí o jeho neutuchající vášni pro tento sport. Kromě hraní ledního hokeje rád jezdí na kolečkových bruslích a hraje pickleball, což ho udržuje v dobré fyzické kondici. Kromě toho chodí do posilovny a cvičí pilates, aby si udržel sílu a pružnost. Tyto činnosti nejenže přispívají k jeho fyzické pohodě, ale přinášejí mu také radost a uspokojení.

Billův příběh je skutečnou inspirací pro všechny, kteří mají své sny a touhy.

Steven Mosqueda se narodil a vyrostl v kalifornském Riverside a velice miluje basketbal. Ani poté, co ve 22 letech přišel při autonehodě o nohu, se nevzdal své vášně pro tuhle hru. Navzdory této traumatické zkušenosti je Steven stále vděčný za to, že se může hýbat, být nezávislý a usilovat o dosažení svých cílů. Dnes je Steven jedním z klíčových členů neziskového basketbalového týmu Amp1 Basketball, do kterého patří ještě další čtyři lidé, jimž chybí některá končetina. Tým se snaží inspirovat, vzdělávat a motivovat každého, s kým se setká.

Alanovi museli amputovat obě nohy kvůli septikémii, když mu bylo pouhých 21 dnů. Své první protézy dostal ve věku devíti měsíců. Alan chtěl běhat, tak se jeho matka zeptala, jestli by mohl trénovat s ostatními atlety. Ze začátku běhal s dřevěnými protézami, takže často při tréninku krvácel, ale jeho nadšení pro sport bylo silnější, takže se bolest naučil překonávat. Na Paralympiádě v roce 2012 v Londýně získal zlatou medaili v běhu na 200 metrů v kategorii T44 a v červenci 2013 se stal nejrychlejším atletem s amputací obou dolních končetin.

Robert Rodriguez se narodil s vrozenou vadou zvanou fibulární hemimelie. Když mu bylo deset měsíců, stála jeho matka před těžkým rozhodnutím nechat mu nohu amputovat. Nebyla si jistá, zda pro svého syna zvolila správné rozhodnutí, ale Robert je jí vděčný. V důsledku amputace a toho, že používá protézu, je hrdý, že může ostatním ukázat, že on i všichni amputovaní jsou schopni dělat stejné věci jako ostatní lidé bez tělesného postižení.

Dnes je Robert otcem, manželem, motivačním řečníkem a sportovcem. Jako člen triatlonovém týmu Para-Elite Triathlon Team soutěží za družstvo USA a také je členem reprezentačního týmu amputovaných fotbalistů USA. Zkoušky a útrapy, které musel Robert v mládí psychicky i fyzicky překonat, ho naučily, aby se vždy snažil prosadit bez ohledu na okolnosti. Díky svým zkušenostem ví, že někdy věci nejsou tak špatné, jak se zdají, a že pokud i nadále tvrdě pracujeme, můžeme dosáhnout úspěchu.